Nevíte, kde je Rogaška Slatina? Ani já jsem to nevěděla, dokud jsem neměla možnost vyjet na 5 dní v rámci studijního pobytu Erasmus + s organizací Právě teď o.p.s.
13.5.26 Sešly jsme se v Praze na Hlavním nádraží – čtyři seniorky a vedoucí Hana. Šárka, Vlaďka, Jarka I., Jarka II. – čtyři ženy, které se viděly poprvé v životě a na 5 dní měly vytvořit sehraný, nekonfliktní, studijní tým. Podaří se to?
Hned na začátku všechny projevily značnou dávku optimismu. Při příjezdu vlaku jsme se dozvěděly, že lokomotiva do čehosi narazila, je poškozená a my musíme čekat na náhradní spoj. V rámci hesla “cesta je cíl” jsme plánovaly varianty, kde event. cestou přespíme. Samozřejmě nám připoj v Grazu ujel a tak jsme měly možnost udělat alespoň krátkou procházku kolem nádraží.
Moderní umělecká instalace inspirovaná hodinovou věží Uhrturm – symbolem Grazu
To samé se opakovalo v Celje – díky velkému zpoždění 90 minut, jsme musely čekat na večerní spoj a tak jsme s kufry vyrazily na prohlídku městečka. Celje je opravdu malebné městečko a docela nás mrzelo, že na jeho prozkoumání nemáme víc času.
Celjski dom — jedna z nejvýraznějších secesních budov ve městě Celje.
Barokní mariánský sloup v centru Celje
Do Rogaška Slatiny jsme dorazily kolem 20.00, trochu unavené, ale plné dojmů z cesty a očekávání dnů příštích. Ubytování super a jako bonus kulečník!
14.5.2026 Dnes nás čeká seznámení s místní organizací Ljudska univerzita.
Přivítala nás velmi sympatická dáma Moica, která se o nás bude následující dny starat a seznamovat nás s činností místní univerzity.
Jako první nás čeká lekce angličtiny, z které mám docela “vítr”. Nechci napsat strach, protože jestli něco má být zábava, tak nemůže mít člověk strach. Ale lekce předčila očekávání. Byla pečlivě připravená, zábavná a měly jsme možnost se seznámit se skupinou slovinských seniorů.
Mozek dostatečně potrénován, tak nyní trochu zručnosti. V kurzu šití nám dámy ukázaly jejich tvorbu a dokonce byly ochotné se do svých modelů obléknout.
Završením bohatého dopoledního programu byl oběd. Uff!
Den pokračuje návštěvou muzea Anin dvor – muzeum, které poutavou formou představuje historii lázní, sklářství i tradici místní minerální vody.
“Hele kostelíček “ ukázal kdosi na kostelík na kopci a bylo o podvečerní procházce rozhodnuto. Ani netřeba komentovat, takže pár fotografií z této procházky.
15.5.2026 Lázně Rogaška Slatina nejsou nijak velké, ale krásné a s bohatou historií.
https://share.google/d7EVkd6PpVXl1FJGg
Den začíná seniorskou hodinou tance. Trochu jsme se zapotily a musely ocenit Šárčiny ladné pohyby 😀
Poté jsme se odebraly do místní světoznámé sklárny Rogaška, která je symbolem místní tradice a precizního řemesla. Měly jsme možnost nahlédnout do výroby křišťálu a obdivovat ruční práci sklářů.
Více fotografií nemám, ve sklárně byl zákaz focení.
Po návštěvě sklárny jsme se ještě vypravily na zdejší rozhlednu Stolp Kristal, odkud je krásný výhled do krajiny, pokud ale není tak zamračeno a deštivo, jak jsme to měly my.
Nahoře sice nebyl ten očekávaný krásný výhled, ale vařili tam dobrou kávu a zkusily jsme si trochu adrenalinu průhledem do hloubky 100 m v skleněné podlaze.
Odpoledne nás náš nový kamarád Strečko pozval do restaurace na odpolední posezení.
No a po tom množství jídla a pití nezbytná procházka, která opět vedla krásnou přírodou a skončila v lázeňském domě s ochutnávkou minerálního pramene Donat.
Pramen Donat dostal jméno podle nedalekého kopce/hory Donačka gora neboli hora sv. Donáta.
16.5.2026 Šmarje pri Jelšah je malebné slovinské městečko obklopené vinicemi a zelenými kopci. Jeho název připomíná Pannu Marii i olše, které kdysi rostly v okolní krajině. Místo je známé poutní tradicí, barokní architekturou a krásnou kalvárií ke kostelu sv. Rocha, odkud se otevírá výhled do širokého okolí.
Nějak nedokážu popsat, jaká to byla nádhera – dojeli jsme sem autobusem a zpátky šly asi polovinu cesty pěšky, protože se nějak nemůžeme nabažit zdejší jarní přírody.
17.5.2026 den návratu a den odpovědi na moji úvodní otázku.
Pět dní plných cestování, nových zážitků, společného objevování i poznávání jeden druhého. Z původně neznámé skupiny vznikl sehraný tým a studijní cesta se stala zážitkem, na který budeme dlouho vzpomínat. Slovinsko nás okouzlilo svou krásou, klidem i srdečnými lidmi – a Rogaška Slatina už pro nás rozhodně není neznámým místem na mapě.
A protože se některé zážitky do obyčejných vět nevejdou, připojila Šárka na závěr sonet doprovázený fotografií Pegase, symbolu města.
Sbohem Rogaško!
Úzkou kolejí bučinou,
v kopcích zelená hladina.
Až oblaka se rozplynou,
hle tam Rogaška Slatina.
Skelný jas září do věží
a hledá kaple barokní,
prameny síly osvěží.
Ptáčku, pak domů odlétni!
Těžko se loučit se zemí,
kde vídáš tváře s vlídností
a často mluvíš o kráse.
Míza jde z kopců chvílemi,
květy tě medem pohostí.
Jen osedlej si Pegase!
Šárka
Děkuji! Hvala!
Senior’s travels 2 