3.2.2025 Jak jsem se seznámila s thajským zdravotnictvím. Moje žaludeční problémy nijak neustupovaly a já vyčerpala veškerou samoléčbu. Za 20 cestovatelských let jsem nikdy nemusela navštívit zdravotní zařízení, ale všechno je jednou poprvé….také zkušenost. Spojila jsem se s pojišťovnou, vypsala si symptomy anglicky a vyrazila do státní nemocnice v Takua Pa. Šok, který mě tu čekal, mě zvedl tlak na 170, i když ho běžně nemívám vysoký. Pořadové číslo 54!!!!, ale ne k doktorovi, ale k sestře která rozhodne, kam vás pošle. Čísla a jména vyvolávají v thajštině a to moje vůbec nedokázali vyslovit. Když jsem si tak +~ myslela, že bych mohla být na řadě, šla jsem se zeptat a prý už mě volali…..poslali mě do další řady a pak do další a pak ještě do další …. nevětraná hala, kde bylo asi 100 lidí. Paradoxně moje problémy začaly ustupovat, asi se také lekly. Doktor žádné vyšetření neprováděl, něco se zeptal, čemuž jsem vůbec nerozuměla, on zase nerozuměl mě a ani mému psanému textu….. nakonec jsem odešla s léky na křeče a bolesti, místo na průjem. Jestli já budu někdy nadávat na české zdravotnictví, tak mi prosím, dejte facku!
4.2.2025 už je mi fakt o hodně líp a tak jsme přejeli do Krabi – průzračné vody Andamanského moře, nádherné scenérie, klidnější než Phuket. Tohle jsem se tedy dočetla, ale realita je jiná. Hlava na hlavě, zkalené moře od neustálého startování “long tail boat”, prostě k tropickému ráji to má daleko.
5.2.2025 výlet po řece mezi mangrovy. Hezký výlet, kde jsme byli sami. Nejdříve jsme chtěli jet na taková ta “profláklá” místa jako Phi Phi, Maya Bay známá z filmu Pláž atd., ale když jsme viděli davy , které tam míří bez omezení počtu, přešla nás chuť.
6.2.2025 ráno jsme vyrazili do asi 2,5 km vzdáleného muzea námořnictva. Vzdálenost píši proto, že tady opravdu ujít 2,5 km je pro mě stejné, jako u nás 10 minimálně. Ondra se do muzea těšil, ale u vchodu nám bylo řečeno, že mají nasmlouvané velké výpravy. Když jsem namítla, že se klidně k některé přidáme, prý to nejde. Teda my viděli jen výpravu asi 30ti rozchechtaných školáček, nikoho dalšího. Udělali jsme si alespoň foto a zklamaně odešli.
Po nezdařilém dopoledním výletu jsme se nechali TukTukem dovézt do Tiger cave. Jak název napovídá, svatyně zasvěcená tygrovi. Jenomže ke svatyni vedlo 1260 schodů a i když se dokážeme k lecčemu “hecnout”, tak tohle bylo na nás v poledním slunci dost.
Svatyni jsme tedy neviděli, ale po zdolání jiných 160 schodů jsme se dostali do krásného lesa a do jeskyně, kde bydleli sběrači ptačích hnízd.
V JV Asii žije rorýsovitý ptáček jménem Salangan. Tento ptáček ke stavbě hnízd nepoužívá přírodní materiál jako klacíky a lístky, ale používá své vlastní sliny. Ty na vzduch ztvrdnou a vytvoří hnízdečko, kde samička snese vajíčka. Tento cyklus trvá 35 dní. Poté hnízdečko opouští a sběrači za pomocí primitivních kladek hnízda sbírají. Tyto hnízda pak slouží jako základ čínské tradiční medicíny a kuchyně. Připravuje se z nich například tradiční polévka z „ptačích plivanců“, dezerty nebo nápoje.
7.2.2025 náš poslední den v Krabi, takže ještě koupačka a noční trh. Alespoň jsem si to krásné jídlo vyfotila, když už to nemůžu jíst!
8.2.2025 Dnes dlouhý přejezd 6 hodin z Krabi do Hat Yai. Městečko blízko malajských hranic a pro nás jenom bod na přespání. Trochu zděšení z ubytování – místnost velikosti manželské postele a sociálka na chodbě. Tu jsme sdíleli se 4 muslimskými mladíky, kteří neustále záchod vytápěli /použitím bidetové spršky/ a modlili se v úzké uličce vedoucí k záchodu. No, jednu noc jsme to “dali”.
9.2.2025 George Town Malajsie, město UNESCO s velkým množstvím koloniálních budov.
ale také s moderní zástavbou
10.2.2025 George Town je také známý svojí “street art” a dnes jsme se vydali po stopách těchto uličních maleb.
11.2.2025 Rainbow Sky walk – procházka ve výšce 250 m /68 pater/. Nebylo to ale nic hrozného, drátěný plot a ještě jištěni průvodcem. Daleko horší mi připadalo chodit po prosklené podlaze uvnitř a vně budovy. Ale zážitek to byl pěkný.
K večeru, kdy trochu poleví horko ještě objevujeme další kresby.
12.2.2025 Penang je malajský ostrov spojený s pevninou dvěma mosty. George Town je druhé největší malajské město. Vedle mnoha koloniálních budov je zde také stará anglická pevnost. Vstup nebyl nejlevnější a nic moc jsme neviděli. Ne vždy výlet splní očekávání.
13.2.2025 posouváme se na jih ostrova a také blíž k letišti, protože nás čeká přelet do Bangkoku. Objednali jsme si hotel s bazénem, ale když jsme viděli, jak je plný oblečených muslimských žen, přešla nás chuť. Jinak ale hotel pěkný.
A kolem samé “paneláky”.
14.2.2025 jsme blízko u moře, tak jsme si naivně myslely, že se ještě vykoupeme. Ale opravdu to nebylo na koupání – obrovský odliv a všude bahno.
15.2.2025 i když přelet do Bangkoku trvá jen dvě hodiny, stejně to musí člověk pojmout jako cestovní den. A chaos na asijských letištích je hrozný. Tak alespoň nějakou příjemnou náladovku, když byl včera ten Valentýn😍
16.2.2025 v Bangkoku je 38 st. To už moc nedávám. Ondra statečně vyráží do ulic pro jídlo a pití a já trávím čas střídavě pod klimoškou a u bazénu.
17.2.2025 z hrozných 38 stupňů to kleslo na 33, tak už je to trochu na procházku a prozkoumání okolí hotelu. Nějaké velké aktivity neplánujeme, Bangkok jsme viděli už několikrát a většinu času relaxujeme, čeká nás dlouhý přesun domů!!!
18.2.- 19.2.2025 Doma!
Senior’s travels 2 