Zanzibar 2023/3

3.3.2023 dnes nás čekal dlouhý přejezd z Arushy do Dar es Salaamu, tak mám dost času přemýšlet o Africe. Žít bych zde určitě nechtěla. Je tu z mého pohledu moc velký chaos a zmatek. Také dost draho, když vidíte, zdejší životní úroveň. Jsem pro férové ceny, ale někdy mám pocit, že si zdejší lidé myslí, že my sklízíme peníze jako oni maniok. Ostatně zní to skoro jako “many”. Jinak jedou s heslem “ slibem nezarmoutíš”, slíbí a odsouhlasí všechno, co si myslí, že chcete slyšet. Asi měsíc je málo, aby člověk pochopil…

4.3.2023 Dar es Salam-Zanzibar a krásné ubytování v Longe Garden. Sice trochu dražší než všechna předešlá, ale potřebujeme si odpočinout před dlouhou cestou domů. Ze snídaňové terasy máme výhled na justiční palác.

5.3.2023 Kdo nenavštívil na Zanzibaru farmu s kořením, jako by zde nebyl. Je to velmi zajímavé – pepř, skořice, vanilka, zázvor, káva..ke všemu přičichneme, ochutnáme, nakonec nám vylezl průvodce na palmu pro kokos, předtím si vyrobil stoupací provaz, trochu se z toho tajil dech.

6.3.2023 Prison Island, původně zde mělo být vězení, odtud název, to se však neuskutečnilo a dnes tu chovají seyschelskou želvu obrovskou.

7.3.2023 ještě jednou se jdeme podívat na moře, dnešní den končí pobyt na tomto krásném ostrově.

Na letišti panuje obrovský zmatek, letiště je malé a nápor cestujících obrovský. Letíme do Nairobi a jsme odměněni pohledem na Kilimanjaro.

V Nairobi nás čeká dlouhých 12 hodin přes noc, ale ve výsledku to není až tak hrozné, jak jsem očekávala.

8.3.2023 Konečně doma! Ovšem ten návratový den nebyl vůbec jednoduchý. Letadlo Nairobi-Amsterodam mělo zpoždění. V Amsterodamu jsme se zoufalými prosbami předběhli 2 fronty, což se asi nelíbilo celníkům, takže mě vysypali batoh se smradlavými ponožkami a Ondru buzerovali kvůli kapesníku v kapse. Naši afričtí přátelé procházeli s neunijním pasem bez problémů. To fakt naštve! Letadlo jsme stihli, ale myslím, že bych vyhrála běh na 1000 m. V Praze jsem zjistila díky Air Tagu, že my jsme konečně doma, ale naše batohy sedí stále v Amsterodamu. No a nakonec dcera vjela na parkoviště otevřenou závorou, automat odmítl dát lístek a pak dohady s dispečinkem, že to není možné. Monitoring žádný, běh od zavřené brány na dispečink… prostě tak nějak si člověk závěr dovolené nepředstavuje. Ale co tě nezabije, to tě posílí. Jsme doma s krásnými zážitky a vzpomínkami na Afriku