19.2.2023 dnešní den je převážně cestovní, přemisťujeme se ze Zanzibaru trajektem do pevninské Tanzánie. Z tohoto dne moc fotodokumentace není, protože v přístavu si fotit netroufám a pak jsme rádi, že se v tom příšerném vedru a africkém zmatku dopravíme na ubytování-trochu zděšení, jestli je to hotel nebo ráj červených lucerniček – no snad hotel.
20.2.2023 dopoledne se snažíme zjistit, jak další den popojet do Morogoro. Zdejší systém-nesystém, informace-neinformace, nám zaberou celé dopoledne. Poté se vypravíme do centra, kde je v plánu navštívit pár zajímavostí. Jenomže zůstane u plánu. V prvním supermarketu, který jsme po 12 dnech objevili, nakoupíme, užijeme si klimatizace a přesouváme se na hotel. Chaos, špína, zmatek, tak nějak na mě působí tahle africká metropole A to jsem si myslela, že nic horšího než Manila nebo Mumbaj není – je.
21.2.2023 na další putování se k nám připojuje Jarka s Jindrou a společně přejíždíme do města Morogoro, které slouží jako výchozí bod do NP Mikumi. Zakoupíme dvoudenní Safari, finančně “vykrvácíme” a na závěr fotka – lepší není, i když holky prohlásily, kde jsem přišla k té “sloní” noze?!?
22.2.2023 dnešní den by měl být odpočinkový, tak plánujeme vycházku k nedalekému vodopádu. Jenom jsme opět trochu podcenili vedro a děsný krpál, takže z procházky byl výkon hodný sportovce a celodenní tůra. Vodopád jsme našli a nebyli tam sami.
23.2.2023 v brzkých ranních hodinách vyrážíme do NP Mikumi. Vlastně hlavní důvod, proč letět do Afriky, byl alespoň jednou navštíví Safari. Zpočátku jsme “paf” z každé gazely, žirafy, poté, co vidíme skupinu lvic hodovat na pakoňovi, hledáme krále zvířat “simbu”.
24.2.2023 přespali jsme přímo v parku, večer se zapálil oheň, aby zvířata nechodila do kempu a ráno jsme mohli slona fotit přímo od snídaně.
25.2.2023 z parku jsme se posunuli do městečka Mikumi, abychom načerpali síly před další cestou. Městem projíždí mnoho kamionů cestou na jih Afriky.
Po okolí je pár masajských vesnic, tak jednu navštěvujeme.
26.2.2023 koupili jsme si lístky na autobus, autobusu jsme se nedočkaly, zato jsme byli posazeni do doprovodného vozidla, které doprovázelo nadměrný náklad do Konga. V Africe je prostě možné všechno! Navíc nás auto vysadilo tam, kde jsme to nečekali a Ondra nás opět “spolehlivě” vedl podle navigace. Málokdo by věřil, jaký kopec zdolá skupina důchodců s batohy na zádech. Tady samozřejmě nikdo nefotil, každý trénoval balanční cviky!
27.2.2023 Iringa. Nejdříve jsme se vypravili autobusem do nedalekého kaňonu. Poseděli jsme si hodinu v autobuse, abychom se dozvěděli, že řidiči stávkují a autobus nepojede. Ťukťukář sice nevěděl kam jede, ale když jsme ho donavigovali na místo, šťastně tam s námi zůstal a celou dobu fotil a filmoval. Myslíme, že už nebude vozit babky s nákupem, ale turisty.
Odpoledne je ještě v plánu Gangilonga Rock-balvan tyčící se nad městem. Vypadá majestátně, já s Jarkou se rozhodneme, že tam za pomocí průvodce vylezeme. Byla to nádhera, byly jsme šťastné, že jsme to ve zdraví zdolaly😀.
28.2.2023 dnešní den je ve znamení dlouhého přejezdu z Iringy do Arushy. I když to vypadá dost nudně, Afrika i v tomto případě je plná překvapení. Večer několikrát zdůrazňujeme domácímu, že vyrážíme brzy ráno, aby bylo odemčeno-všude se zamyká a jsou mříže. Pojistíme si to ještě tím, že nám ukáže pokoj, kam ho můžeme přijít vzbudit. Samozřejmě ráno všude zamčeno, na jeho pokoj se nelze dobouchat. Ještě, že má Ondra svoji kuřáckou únikovku přes kuchyňku!
1.3.2023 Arusha – už při příjezdu jsme se tu necítili moc dobře, z celého stávajícího afrického dobrodružství asi nejhůře. Lidé, kteří nic nemají a tvrdě pracují, bývají většinou milí a přátelští. Opakem jsou ti, kteří profitují na cestovním ruchu. S jednou takovou mafií jsme se setkali, když jsme projevili zájem o další Safari. Nechtěli nás pustit z kanceláře, když jsme řekli, že musíme vyměnit peníze, chtěli s námi do banky, jejich pracovnice nás sledovala po městě, prostě nepříjemný zážitek. Den jsme si zpříjemnili návštěvou krásného vodopádu.
2.2.2023 dnes je poslední den našeho čtyřčlenného afrického dobrodružství. Já a Ondra se budeme pomalu otáčet k domovu a Jarka s Jindrou pojedou vstříc dalšímu dobrodružství. Společně navštěvujeme galerii afrického umění, největší v Africe. Opravdu je zde na co koukat!
Jo a už mohu prozradit, co jsem to dostala k těm narozeninám-stříbrnou Afriku s Tanzanitem-kámen 20.století, který byl objeven teprve v roce 1967 a vyskytuje se jenom v Tanzánii.
Senior’s travels 2 