7.2.2023 po dvou letech umírněného cestování způsobeného covidovými opatřeními se opět vydáváme na dlouhou cestu, tentokrát do Tanzánie. První přestup v Paříži
Druhý přestup v Nairobi
8.2.2023 v ranních hodinách přistáváme na letišti na Zanzibaru. Vítá nás horká Afrika. Projdeme systémem “okýnek” – u prvního zažádáš o vízum, u druhého zaplatíš vízum, u třetího dostaneš vízum:-), pak vyměníme nějaké peníze, koupíme místní sim kartu a vyrazíme do náruče “vlčáků” taxikářů. Je trochu obtížné se jich zbavit, ale víme, že kousek od letiště jezdí “dala dala”/místní mikrobus/ za zlomek ceny taxíku. Za dvě osoby a dvě krosny jsme zaplatili cca 10 Kč – vítejte na Zanzibaru!
Ubytováni jsme v Stone Townu nebo také městě Zanzibar. Hned první den mi stihne Ondra koupit dárek k narozeninám, které po mnoho let slavím na cestách. Co to je, se pochlubím později, protože se musím tvářit, že nevím, co to je😀
9.2.2023 dopoledne tropický déšť, odpoledne opět vedro. Nejdříve jsme chtěli jet lodí na Prison island, ale než se podařilo domluvit pro nás akceptovatelnou cenu, začalo foukat tak, že se mi na tu bárku už ani nechtělo. Zvolili jsme náhradní program Muzeum otroctví, což asi nebyla nejlepší volba. Poučné, děsivé, nedávná temná minulost Zanzibaru.
Na místě, kde probíhal trh s otroky, je postavená katedrála
Celý den pozorujeme ten africký chaos, který mě trochu vyvádí z míry, občas se musíme důrazně zbavovat různých neodbytných nabízečů čehokoliv.
A na závěr dne “zanzibar pizza”
10.2.2023 Přesouváme se na nejsevernější část ostrova do městečka Nungwi. Po ránu trochu zmatek u autobusu a trochu přepálené jízdné, ale s tím musí člověk v rámci dovolené počítat, protože z jejich pohledu jsi “bohatý mzungu”
11.2.2023 Navštěvujeme želví záchrannou stanici. Jsou zde soustředěny různě poraněné želvy v přírodním bazénu s mořskou vodou. S želvami je možné si zaplavat, tak se “pochlapím” a jdu. Ondra se zatím snaží ze břehu o nějaké foto 😀
Jinak si celý den užíváme nádherného Indického oceánu
12.2.2023 Trochu se rozhlížíme po nějakém výletu, ale nakonec se rozhodneme, že žádný kupovat nebudeme. Zdají se nám předražené a nenabízí nic, co bychom už někde neviděli. Raději budeme pozorovat místní dění, než honit na lodi delfíny.
13.2.2023 včera jsem se dozvěděla, že by dnes kvůli vlnám neměli kapitáni brát výpravy na výlety. Zřejmě tu zákazy nikdo nebere vážně a lodě ráno vyplouvají.
14.2.2023 dnes je poslední den na krásné pláži v Nungwi a moře přestalo být bouřlivé, tak se dopoledne cachtáme, kocháme, prostě si užíváme.
Poledni klid se tu musí dodržovat, protože od 12-16 je příšerné vedro. Doslechli jsme se, že poblíž se nachází “bottle house” postavený z pet lahví, tak podvečerní plán je jasný. Se zaručenou Ondrovou navigací na Mapách.cz se místo k domu dostáváme mezi porost a smetiště. V hlavě mi probíhají různé rady a doporučení ohledně bezpečnosti a je mi jasné, že tohle všechno jsme porušili. Ani si nikdo neumí představit, jak jsem si oddychla, když jsme narazili na stádo koz a nějakou známku civilizace!
15.2.2023 posouváme se do JV části ostrova, městečka Páje. Samozřejmě slovo “městečko” zde má úplně jiný charakter, než je Evropan zvyklý. Do Stone Townu /přestupní stanice/ jedeme s dala dala celkem pohodlně. Přejezdy mezi dvěma autobusovými nádražími řešíme s “baja”/ pro nás ťuk ťuk/ a poslední úsek opět dala dala, kdy teda vzadu na 5 sedíme 4 a naše dvě krosny, což nebrání paní s obrovským africkým zadkem se vměstnat mezi nás. Bohužel, z těchto situací fotky nemám, protože mi je proti mysli sdílet dopravu s místními a fotit si je jako atrakci. Naše nové ubytování je vyzdobené africkými obrazy.
16.2.2023 pláže v Páje nejsou tak úchvatné jako v Nungwi, vyznačují se velkými odlivy, ale jsou ideální pro milovníky kiteboardingu. Pro nás je to pěkná podívaná a vždy příležitost “píchnout” si do Ondry, jestli to také nechce zkusit. Jednou si totiž půjčil na přehradě windsurfing, fouknul vítr a on byl bleskově uprostřed přehrady. Ovšem zpátky už to nešlo, tak jsem si musela půjčit šlapadlo a potupně ho vzít do vleku.
17.2.2023 jediný původní prales na Zanzibaru se jmenuje Jozani a je od našeho ubytování vzdálen asi 14 km. Žije zde opička Guaréza červená, druh, který se nachází jenom na Zanzibaru.
Dále zde prý žije hodně druhů motýlů, ptáků, plazů, ale neviděli jsme mimo opiček žádné další živočichy – teda mambu si klidně odpustím, ale pár motýlů za 12$ zalétat mohlo! Ještě je tu krátká procházka po lávkách mezi mangrovníky.
Cesta do Jozani parku byla bez problémů, tak jen přejdeme cestu a snažíme se zastavit “dala dala” zpět do Paje, kde bydlíme. Když už projede třetí a nezastaví, začíná to být divné. Naštěstí za námi přišel strážce parku a vysvětlil, že opodál kontroluje policie a dala nezastaví, i když tam má zastávku 😀👩🏿🦰😀 No, moc té africké logice nerozumím, ale stačilo popojít asi 500 m za zatáčku a na první mávnutí bus zastavil. Díky pane strážce, není zde úplně běžné někomu radit a zadarmo.
18.2.2023 dnes je odliv opravdu velký, ale zase odhaluje jednu zajímavost, kterou jsou pěstírny mořských řas. Ženy váží na natažené provázky trsy řas, které v moři narůstají a po asi 2 měsících se sklízí. Používají se hlavně v kosmetice a při výrobě mýdla.
Dnes je náš poslední den v Paje, tak ještě jednou jdeme kouknout na “kejty”, kterých je v podvečer opravdu hodně.
Místní děti si dokáží hrát s čímkoliv. Moře vyplavilo nafukovací rukávek, tak ho použily místo míče.
Senior’s travels 2 