V Mexiku jsme byli v roce 2013 a tehdy nás mrzelo, že jsme se nestihli zastavit v Mexico City a centrální oblasti, protože jsme mířili na Yucatán. Tak letos to chceme napravit.
26.1.2026 nad Evropou povětrnostní podmínky nic moc. Cestou na letiště Ondra zjistí, že nemá mobil, takže otočka, ale stíháme. Letadlo do Frankfurtu hodina zpoždění, po přistání fofry na další let. A opět zpoždění, tentokrát 2 hodiny, protože toho našeho kovového krasavce se nedařilo rozmrazit.
Konečně po 12 hod letu přistáváme na letišti v Mexico City. Tady se nám vůbec nedaří najít správnou cestu ven. Začínáme se točit jak křeček na kolotoči. Všichni nás směřují na taxíky, ale my to máme na ubytování jen 450m. Nakonec nás letištní uklízeč s perfektní angličtinou / pro mě je perfektní každá angličtina, které rozumím/ vyvedl na ulici nějakým zaměstnaneckým východem. Upozornil nás, že to je sice jen 5 minut, ale vůbec to není bezpečné. No, riskli jsme to, i když jsme porušili všechny naše bezpečnostní zásady.
27.1.2026 dnešek jsme si dali na rozhýbání, přece jenom jsme ve výšce 2500m.n.m. Plán byl nedaleký park, ale nakonec jsme nachodili 14 km. Park byl takový ošuntělý, asi pamatoval větší slávu.
Nicméně na první setkání s prostředím dobré. Kámoška mě podezírala, že ty kachny jsou od nás z vesnice, proto ta sombréra.
28.1.26 Dnešní den byl plný zmatků s dopravou, ale i nečekaných příjemných situací. Dopoledne jsme se přemístili od letiště do centra Mexico City. Na hotelu nám udělali dřívější check in, tak jsme mohli vyrazit za dalším bodem našeho zájmu, Museo Anahuacalli. Muzeum vystavuje 2000 kusů předkolumbovských uměleckých předmětů ze sbírky, kterou vytvořil Diego Rivera, manžel Frídy Kahlo. Rivera shromáždil během svého života téměř 50 000 předhispánských uměleckých děl. Budova muzea je nádherná, z lávového kamene a připomíná pyramidu.
Cestou z muzea jsme potkali malé “ševcovství” a Ondra si vzpomněl, že mu upadla z batohu vlajka ČR. Starší invalidní pán mu ji přilepil a ještě přišil. Nezeptali jsme se na cenu, tak jsme při čekání vtipkovali, jestli nás ta služba nezruinuje😀Pán si nechtěl nic vzít, nakonec si vzal 50 MX$ / asi 60 Kč/ a mě dal peněženku na drobné.
Při čekání na autobus zpátky jsem se jedné slečny zeptala, jestli čekáme na správný autobus. Slečnu někdo vyzvedával autem, tak nás vzali až k metru, čímž nám ušetřili čekání na bus a jízdu v pomalém, narvaném mexickém autobuse. Také milá příhoda, svět je občas ještě v pořádku.
29.1.26 na mapě vypadá všechno blízko, ale když se tam vypravíte MHD, zjistíte, že jedna zajímavost je téměř na celý den. Začali jsme včera Diegem Riverou a dnes pokračujeme s Frídou Kahlo.
Tato osobnost byla mexická malířka známá silnými autoportréty. Krásně o jejím životě vypráví film Frída.
30.1.26 MXCD hlavní město Mexika. Abychom dokončili tu Frídu a Diega, ještě jsme navštívili Diego Rivera Mural Museum.
Toto malé muzeum je domovem epické nástěnné malby Diega Rivery Sen o nedělním odpoledni v Alamedě.
Freska je velká 15,67m x 4,17m a váží 35t. Byla sem přemístěna z hotelu Prado, který byl zničen při zemětřesení v roce 1985 a freska tuto katastrofu přečkala.
Samozřejmě nesmí chybět návštěva katedrály Nanebevzetí Nejsvětější Panny Marie – největší katedrála v Americe a jedna z největších barokních katedrál na světě.
Katedrála je uvnitř nádherná, ale smutné je, že tyto stavby Španělé stavěli na posvátných místech bývalých obyvatel, zde konkrétně na pozemku bývalé Aztécké pyramidy Templo Mayor.
Nádherná výzdoba, ale mě nejvíce zaujalo Foucaltovo kyvadlo, které dokazuje otáčení země. Takové symbolické v sakrální stavbě.
V podvečer jsme ještě vyjeli na Torre Latinoamericana, výškovou budovu s vyhlídkou, měřicí 182m. Trochu jsem neodhadla frontu, takže moje představa focení při “zlaté hodince” vzala za své. Když jsme vyjeli nahoru, bylo už po západu slunce a docela šedivo.
31.1.26 Zitácuaro – městečko, které jsme zvolili jako základnu pro návštěvu NP El Rosario. El Rosario Monarch Butterfly Sanctuary je nejznámější rezervace, kde každou zimu přezimují miliony motýlů monarchů po neuvěřitelné migraci dlouhé až 4 000 km z Kanady a USA.
Trochu zklamání, protože motýlí kolonie jsou vysoko v korunách stromů a na zemi občas nějaký, který chladem spadne.
Stojíme před rozhodnutím, zda pokračovat v cestě nebo dovolenou ukončit. Ondra má čím dál větší problémy s chůzí, což není problém jeho nohou, ale pravděpodobně staré záležitosti poškozených obratlů. Nedokážeme odhadnout, jak se to bude vyvíjet, tak se radši rozhodujeme pro návrat.
1.2.-2.2.26 cesta je dlouhá, ale přečkali jsme ji relativně v pohodě. Za 20 let cestování se nám nestalo, že bychom museli dovolenou předčasně ukončit, ale všechno je jednou poprvé a člověk si nesmí myslet, že mu vše bude 100% vycházet.
Jak jsem psala na začátku, v Mexiku jsme již byli v roce 2013 celý měsíc, včetně týdenního pobytu v Belize. Tak jsem si dala za úkol, že tuto cestu zpracuji, když už se ta letošní tolik zkrátila.
Senior’s travels 2 